10. 4. 2018

V úterý 20. března otiskl deník Metro názor pana Jana Pokorného na stávky studentů proti současnému předsedovi vlády v demisi. Pan Pokorný viní učitele, že špatně připravují žáky a neseznamují je s naší historií. Přikládám reakci, kterou jsem poslala do deníku Metro, ale nepublikovali ji. Nebyla jsem naštěstí sama, kdo na tento názor zareagoval, protože deník nakonec otiskl příspěvek podobný mému. 

Jde o jejich budoucnost!

Přečetla jsem si názor pana Pokorného v úterním deníku Metro s názvem Učitelé? a dost mě vyvedl z míry. Musím se učitelů a studentů zastat. Nejsem kantorka, ale pocházím z učitelské rodiny a mám dítě školou povinné. První stupeň ZŠ jsem absolvovala před revolucí, kdy žáci museli držet pusu a krok. Díky studentům, kteří začali protestovat, se režim otočil. Každé malé dítě si může vygooglovat a to větší se to dozví ve škole, jak u nás dopadly nadlouho poslední svobodné volby v roce 1946. Ve víře v lepší zítřky to lidé hodili komunistické straně, která, jak je jí to vlastní, dokázala získat hlasy na základě líbivých hesel. Na základě svobodných voleb zvítězila diktatura. Já se nedivím, že mnoho lidí, včetně mě, má dojem, že jsme se té době zase přiblížili, byť na základě svobodných voleb. Studenti přeci nechtějí výsledky voleb zpochybňovat. Nelíbí se jim ale, jak s demokracií zacházejí bezpáteřní populisté, kteří utáhli voliče na vařené nudli. Pan Pokorný se ptá, zda se studenti učí, co se stalo 15. března 1939. Jistě. Patří to do učebních osnov. A také se tím pádem učí, co se jejich vrstevníkům stalo 17. listopadu 1939, když byla země obsazena německými vojsky. V Německu přeci taky svobodně zvítězila strana NSDAP v roce 1933. Také to byly nadlouho poslední svobodné volby. Takže vlastně bylo všechno v pořádku? Děti a studenti se o politice učit musí, a to v souvislostech. Už proto, aby se poučili z dějin a neopakovali to, co jejich předci. Musí se učit kritickému myšlení a učit se umět ozvat v pravý čas. A oni se ozvali. Budoucnost je totiž jejich a chtějí ji prožít v demokracii a svobodě.

 

Marta Čížková

Nejnovější příspěvky